2009

Ponorka v Lednovém Undergroundu 2009 

LU2009

Xavier Baumaxa

Hypnotix

Triny

Prague Ska Conspiracy

Gang-ala-Basta

Eggnoise

Lealoo

Café industrial

Burana orffchester

Shahab Tolouie trio



Čtveřice kapel a after-set DJ Gadjo Skalalaie (mimo jiné Radio 1) v doprovodu dvou chlapíků (trubka, bubínek) takřka do ranních hodin - tak vypadalo, v obrysu, dočasné páteční probuzení sklepního klubu Ponorka. Ten podle dostupných informací v současné době stojí na hranici zániku. Unikátnost tohoto prostoru (v kralupských poměrech a především ve srovnání s někdy bizarní scenérií uvnitř místního „kulturního domu") se přitom stává evidentní právě v hodinách, kdy se pod stropem, mezi sloupy a nad barovou deskou rozleje živá muzika. Bohužel jsem měl zpoždění a nepovedlo se mi zastihnout většinu toho, co předvedl brněnský „nu-jazz, psychedelic, jam band" Lesní zvěř, a doteď mě to mrzí - vzhledem k tomu, jakou energií a muzikantskou invencí bylo nabité to málo, co jsem slyšel. Nezbývá, než si je najít jinde (9. února hrajou ve Staré Turé na Slovensku například...; info na www.lesnizver.cz).

Po třech letech se do Kralup vrátila v studentských špeluňkách už proslulá (dá se to snad napsat), víceméně devítičlenná kapela Ahmed má hlad, promenádující se po světě už skoro deset let, počínaje koncerty v hospodě na Slamníku (viz ahmed.freemusic.cz). I jí - podle mě - sestup pod úroveň kralupského chodníku jenom prospěl - byť to možná pro pokročile těhotnou „jihovýchodní pěvkyni" Lauru Kopeckou nemusel být nejlákavější nápad (k dobru organizátorů i většiny příchozích je třeba přičíst, že Ponorkou se pro ten večer valilo daleko míň cigaretového dýmu než obvykle). Divá i žalná, zemitá směs, inspirovaná trasami cest, slov, nápěvů napříč dálavami, sibériemi, tišinami (a sem tam obskurními post/sovětskými reáliemi) slovanského světa. Jako spojnice mezi Ahmedem a Budoárem staré dámy může - vedle patrně mnoha jiných věcí - posloužit třeba to, že si na své druhé a zatím i poslední velké „desce" (My o vlku, Indies Records, 2005; další info na budoar.freemusic.cz) Budoár osvojil několik úžasných textů Sergeje Jesenina - vedle básní Karla Šiktance a Náměsíčné Václava Hraběte. Ale důležitější je, že - ačkoli „jejich statečná babička" nepřijela - koncert v Kralupech měl vtip a šťávu a pětičlenný „budoár" v čele (jak se tak říká) se subtilní (zdálo se mi, hlavně vůči té elektrifikované kytáře) frontmankou Martou Svobodovou rozvinul bez ostychu to dobré ze své dravosti, noční, hravé neučesanosti, upomínající k ryzímu podzemí brněnské tzv. alternativní scény. Přímo z jejího středu přifičel do Kralup Petr Váša, jsa srdcem kapely Ty Syčáci. Vůbec, i to byl výjimečný zážitek - vidět Petra Vášu, putujícího jinak docela poklidně mezi barem a šatnou zalidněné Ponorky, jak se tu a tam zastaví a zaposlouchá / zadívá se směrem k pódiu, kde hrál Budoár - v tom brněnsky sousedském setkání právě tady, v malém kralupském klubu, když stačilo jen pár kroků po schodech a člověk se ocitl uprostřed lednové, nehostinné ulice, pod stěnou z paneláků. Ty Syčáci: to byl běs, opojná křeč i vzmach těla a hlasu, taženy podmanivým bigbítem - počátek poctivé pětidenní šňůry (Kralupy - Opava - Liberec - Vrchlabí - Praha; viz na www.tysycaci.cz). Musím říct, že mě Ty Syčáci tuze překvapili; jejich performanci slušel, podle mě, menší prostor přeplněný intenzivními blízkostmi víc, než například amfiteátr letního kina, kde jsem je před lety viděl / slyšel (v rámci festivalu Litoměřický kořen) poprvé. Kdo vydržel, mohl křepčit dál - popoháněn pobídkami DJ Gadjo Skalalaie a jeho dvou souputníků. A tak dál, Ponorce zdar.

 LU2009

Poslední aktualizace: 21. 1. 2014